Deníky

V úterý 18. 8. 2015 jsme se probudili do nepříjemně deštivého rána, které nám však vyneslo čtvrt hodiny spaní navíc, jelikož byla zrušena rozcvička. Snídali jsme rohlíky se šunkovou pěnou nebo s marmeládou, a pak hurá na zkoušku. Tam jsme dostali několik nových not, na kterých jsme pilně začali pracovat. Během několika dělených zkoušek a samozřejmě s posilou svačiny, jogurtu, jsme rozpracovali ruskou duchovní píseň a méně známou kratší půlnoční od J. J. Ryby.
K obědu byla gulášovka a mňamózní maso s kuřecí omáčkou a těstovinami. Naše plné žaludky si potřebovaly v klidu strávit obídek, a proto jsme odpočívali při poledním klidu. Odpoledne jsme se vydali po Narnii, respektive po čtyřech stanovištích, kde na nás čekaly různé úkoly. Na jednom jsme poznávali kytky, na jiném jsme rozezpívávali stromy nebo plnili instrukce o tom, kolik nohou, rukou a nosů se má dotýkat země. Obzvlášť náročný byl úkol s kyblíkem vody, který stál uprostřed kruhu, kam nikdo nesměl vstoupit. Cílem bylo dostat nevylitý kýbl ven z kruhu pomocí lana, které se taky nesmělo dotknout země v kruhu. Po poznávání Narnie jsme se už těšili na šáteček k svačině, a potom jsme byli svědky scénky o profesorovi Johnovi a jeho společníkovi Clavovi, který narazil na zlou královnu Jadis a prozradil jí o nás výměnou za jídlo. Následovala hra, v níž jsme byli zatčeni čarodějnicí Jadis za velké hlučení, ošklivé holínky, za to, že prší a že záchody moc smrdí. Spoutali nás do dvojic a zavřeli do vězení — pingpongárny. Naštěstí nám Aslan dal šanci a směli jsme se zachránit z vězení a vykoupit své duše cestou po panelce hlídané stráží. Osvobodili jsme se všichni a šli jsme na krátkou odpolední zkoušku, na které jsme pokračovali v nových skladbách. Po zkoušce na nás čekalo uzené maso s bramborovou kaší a večerní program. Viděli jsme další scénku, ve které Aslan zahnal Bílou čarodějnici pryč z naší lodi Bílý Jednorožec, potom jsme už jen navštívili námi velice oblíbené sprchy a za hraní Honzy Štěpánka jsme usnuli. Za 2. oddíl Kristýnka

V sobotu 22. 8. jsme se probudili do příjemného slunečného rána. Díky dvacítce kluků, kteří přijeli předchozího dne pozdě, jsme vstávali až v 8 hodin, abychom trošku užili spánku, a samozřejmě nebyla rozcvička, což nás moc mrzelo.
K snídani jsme měli sýrovou pomazánku a pečivo. Po ní naše plné žaludky skákaly při rozezpívání naší výborné hlasové poradkyně Markéty Džunevy a pokračovala zkouška pod vedením Zdeny. Podívali jsme se na Gloria Patri, Blagoslovi duše maja Gospoda a některé ostatní skladby z našeho repertoáru. Pak jsme zblajzli banán a opět hurá na zkoušku. Ta skončila těsně před obědem, na který jsme se už všichni těšili. Byla to totiž rajská polívka a vepřo knedlo zelo.
Následoval polední klid a odpolední program. Při tradiční odpolední scénce jsme se dozvěděli od Petra Pana, že jsme v Zemi Nezemi a že v boji proti zlu nám pomůžou kouzelné košile. Konečně jsme použili bílá trička, která jsme si měli sbalit do kufrů. Obtížností při vyrábění triček byl však zákaz vyřčení tří slov — trička, barvy a štětce. „ Ó, pardon, že jsme to řekli! Připočítejte nám to k našim trestným bodům.“ Některý oddíl jich měl 10, jiný dokonce 50, někde vedli v počtu slov vedoucí. Návod na barvení triček spočíval v tom, že jsme si vystřihli z molitanu různé obrázky, které jsme nabarvili barvou na textil a obtiskli na trička. Z našich pracovních stanovišť jsme se vrátili před svačinou, ke které jsme si vychutnali tvarohové koláče. Poté byla krátká, ale intenzivní zkouška, jak by řekla Zdena, a sport. Hráli jsme výjimečně jenom vybiku, kterou vyhrál oddíl č. 4 proti 2. oddílu.
Zdolaní vybíjenou jsme šli na večeři, ke které byl bramborový guláš, a pak třetina z nás pilně zkoušela Bernsteinovu mši. Potom pokračovaly sporty, a kdo chtěl, mohl si dodělat svoji košili. Ve vybice zvítězil 1. oddíl proti 3. oddílu a už jsme pospíchali na večerní program, na které nám promítali filmy Všechlapské výroby a fotky. Zbývala jen druhá večeře, léky, hygiena a naše postýlky.
Za 2. oddíl napsal Tomáš Vorel a Kristýnka